pondělí

26/02/17

Jsi tu třicátý třetí den

a konečně se cítíš zdravě. Celý týden se o tebe pokoušela nemoc. Ne natolik, abys zůstala v posteli, ale stačilo to k tomu, abys byla tři dny mimo, ochraptělá a ukýchaná. Nedáš si říct a pořád se někde potuluješ. A taky, jak je známo, neumíš říkat ne.

V pondělí ses konečně poprvé dostala na lekce dánštiny. Venku je vichr a přesun opět znamená opřít se do pedálů a šlapat tři kilometry do kopce. V dešti. Proti větru. Usadíš se v učebně a záhy zjišťuješ, že se někde stala chyba, mohla bys tu spíš než jazyk pilovat svou trpělivost. Jaký byl domácí úkol? Těžký. Ne, těžký nebyl. Ale nebyl jednoduchý. Jo, byl. Ne, byl těžký. Čtete v učebnici o druzích textu, tak třeba vtip - jak poznáme, že je to vtip? Je vtipný. Ano, výborně. Další dny obepíšeš polovinu školy, aby sis vymínila přestup do vyššího modulu. Ale když tě přiřadili do této skupiny, měli k tomu důvod. Zastrašují tě byrokratickými principy, ale nakonec ti přestup umožní. A o zákonných překážkách se najednou nemluví. Zajímavé.

S holkama si večer zajdete na studentský pub quiz, který sice nevyhrajete, ale jste jediný tým nerodilých mluvčích, tak vás umístění v první desítce fakt hřeje u srdíčka. A bez pomoci moderních technologií! Když se Češka, Slovenka, Polka a Němka u stolu dohadujou dánsky, až ke kterému orgánu v ženském těle může spermie doplout spermie při vaginálním styku, je to docela bizár.

Se spolužáky z literárního kurzu máte koupené lístky na moderní ztvárnění Médei. Několik hodin předem obdržíš upozornění z divadla, že představení probíhá v nadprůměrně horkém a vlhkém ovzduší. Celá scéna je pod vodou, pod vodou, to šplouchání k porozumění dialogům moc nepomáhá, ale stejně si to náramně užiješ, protože sakra, oni na tom pódiu postavili malý bazén. Světla se odrážejí od hladiny a tvoří obrazce na zdech, pod vlivem jejich tepla se voda začíná odpařovat. Po divadle se jdete podívat na potterovský večírek ve studentském domě, zrovna se ti nechce, ale Zuza ve středu odjíždí domů, tak slibuješ, že ji doprovodíš. Cestou si povídáte o svých strastech a zas a znovu si uvědomuješ, jak máš tu holku ráda. Ještě nechoď, naposledy si zatančíme. 

V pátek máš domluvený výlet do Koldingu, spolujízda s upovídaným řidičem uběhne rychle, vypráví gymnaziální historky z pánské jízdy na Mallorce, panebože, my jsme byli hovada. Albi tě protáhne městem, je sice sedmé největší, ale mají tam hrad, kterému říkají dům a rybník a přístav s kachnama, tak tomu moc nevěříš. Koupíš si pohledy a dostaneš pivo, co pro změnu nechutná jako shnilý banán, seš spoko. Cesta zpátky se ti protáhne, krokoměr hlásí dvanáctku. Ať už nikdo netvrdí, že je Dánsko placaté.

V sobotu tě islandsko-španělská známá přizve do muzea na promítání dokumentu o Davidu Hocneym. Završíte to kavárně a tři hodiny si povídáte nad kávou a malinovým řezem.

Jo, a prej to jsou játra.

sobota

18/02/17

Jsi tu dvacátý pátý den.

V noci posloucháš svoje dánské guilty pleasures a trochu se ti zasteskne po Kodani. Vybavuješ si její vůni, barvy. Kodaňské vzpomínky jsou zabarvené do teplých barev a voní po létě, moři a Christianii. Aarhus voní syrově a je zabalený do šedé, zemité hnědé a tmavě zelené palety.

Procházíte se po pláži, hovor se stáčí k těm myšlenkám, které ti po nocích kradou spánek. Podivná úleva, slyšet někoho jiného vyslovovat nahlas přesně ta slova, která se ti už delší dobu honí hlavou. Nenudíš se, ale studentský koloběh spánek do jedenácti-škola-fest, není úplně to, co by tě naplňovalo. Chceš se vyhrabat z postele v osm, ale nenacházíš motivaci. Moře šumí a Zuza vypráví, řekla mi, že se mám tak dobře, že si uměle vytvářím problémy. Pravda, nic mi nechybí. Nestrádám, mám střechu nad hlavou, a kdyby se cokoliv stalo, jsou tu rodiče, kteří mě podpoří. Ale mám pocit, že potřebuju víc. Dodělat školu, najít si dobrou práci, být fit, jíst zdravě, být kreativní, mít spoustu přátel, skvělýho přítele, pořídit si bydlení, děti, kariéru.. Ani jedna nevíte, jestli to, co se od vás očekává, je ten smysl života, který stále hledáte.

Ten den ujdete sedm kilometrů, z posledních sil se vyškrábete k univerzitě a výlet s grácií zakončíte gin tonicem v lingivistickým baru.


Ráno se probudíš s bolestí v krku.

čtvrtek

15/01/17

Jsi tu dvacátý druhý den,

čas běží rychlostí světla. Spooky how the time flies when one's having fun. Pořád někam lítáš, ale dny ti nějak začínají splývat. Nedokážeš se rozpomenout, cos dělala v neděli. Uvědomuješ si, jak ti pobyt tady prospívá. Probrečené dny jsou minulostí. Ještě se necítíš šťastná, ale už si nepřipadáš tak hrozně nešťastná jako tehdy v zimě. Zvláštní, jak rozchod a změna prostředí dokážou nakopnout.

Klávesnici už máš permanentně přepnutou na dánskou, jen by sis přála, aby se ti hlava přepla na dánskou aspoň semi-permanentně. Seš na sebe naštvaná, výkyvy ve výkonu ti strhávají sebevědomí. Jeden den jdeš na rozřazovací test do jazykovky a tam neví, co s tebou, protože mluvíš docela plynule, a co čtení? Čteš knihy v originále? No, ano, mám ve škole dva literární předměty, zrovna minulý týden jsme četli Hermana Banga. Bylo to náročné, ale na konec to šlo. Počkej, půjdu se poradit s kolegy. Mám tam holku, co čte Banga, kam s ní? A o několik hodin později ze sebe neumíš dostat ani takovou hloupost jako holky, nakoupila jsem, co je třeba, chybí nám jen něco dobrého k filmu nebo jestli chceš polštářek za záda, vezmi si jeden z pohovky. Nesmíš, nesmíš se neustále porovnávat s ostatními. 

Dánové odjeli na chatu, máš dům celý týden pro sebe. House party nikdy nebyly tvoje parketa, tak si s holkama nacpete bříška tvým oblíbeným kari, parádní recept, to si zítra taky uvařím, a koukáte na netflix s vínem a pomelem. Netflix&hygge.

Venku je krásně, oči ti slzí a z té záplavy světla jsi celá omámená.


08/02/17

Jsi tu patnáctý den.

Ještě před pár dny ses cynicky smála předpovědi počasí o arktické zimě o mínus pěti stupních. Pak přišel vítr. A sníh. Velké poetické vločky pomalu se snášející k zemi. V noci je nahradila poctivá chumelenice. Tvoje sklepní okno bylo ráno do poloviny zaváté a ve vaší ulici jako by se zastavil čas - několik sousedů ještě stále nesundalo vánoční osvětlení. Ta nešťastná zaseknutá přehazovačka ti nakonec přišla vhod, na kolo by tě teď stejně nikdo nedostal. 

Máš za sebou perný den. Z postele se vyhrabeš až se třetím budíkem. Kafe došlo. Tak čaj. Rychle dočíst ten impresionistický román, který tě tolik rozčiluje. Nakrmit škrundající bříško zbytky z lednice. Omotat se šálama a vyrazit na nákup. Z nákupu rovnou na schůzku do studentského domu, je těžké působit v pohodě, když se tě právě tvoje ženství snaží vyřadit z provozu. Zase sis nepřibalila ty růžové pilulky. Nakonec si plácnete, že teda přijdeš na sobotní týmové hygge, protože od teď jim budeš vypomáhat, a utíkáš na exkurzi do knihovny. 

Odsedíš si přednášku, uždibneš sušenky, co zbyly z vernisáže, ukážou ti pár zákoutí i vyhlídku na město, ale tebe nejvíc zajímá, kde ti dají tu dočasnou kartičku, protože shánět si materiály pokoutně tě přestává bavit. Přijdeš na řadu, čekáš a čekáš a pak se ti ušatý Dán za pultem hrozně omlouvá, stroj na kartičky se mu pokazil. Nevadí. Už stejně musíš jít, Zuza tě celé odpoledne zásobuje novinkami o falafelu, který připravuje k večeři. Bydlí na koleji za městem, na té, co ti ji taky přiznali, ale našla sis něco lepšího. Znáte se už od své první letní školy, trochu tě to bydlení mrzí. Ale jen trochu, svůj sklep bys neměnila.

Máš zato, že dostat se ke správnému autobusu zvládneš i bez mapy, takže cestou brnkneš mámě, jenže najednou místo místní business univerzity stojíš u botanické zahrady.  Zapovídala ses a zapomněla odbočit. Abys svou nepozornost napravila, poskočí ti step counter o další dva tisíce kroků. Zastávka je plná studentů, slyšíš češtinu i slovenštinu, špicuješ uši. Autobus má 8 minut zpoždění, ale nakonec do toho zpropadeného Tilstu dojedeš. Dostaneš falafel, a hummus a kafe s baileys a ještě půl hrnečku baileys k tomu. Koukáte na dánské reality show Svatba na první pohled a Sami v divočině, protože vám to připadá jako skvělý nápad.

Už když čekáš na autobus zpět do města, vybije se ti telefon. Sleduješ stanice na obrazovce a čekáš na tu svoji a najednou ti dochází důvod, proč nepřichází. Stojíš bůhvíkde, v téhle čtvrti jsi poprvé, mrtvý telefon žmouláš v ruce. Buď budeš čekat 40 minut na jiný autobus, nebo se pokusíš najít svou původní výstupní-přestupní stanici. Dedukuješ. Po patnácti minutách poděkuješ svému orientačnímu smyslu, dovedl tě na správné místo. Tmou a hustým sněžením, promrzlou a profouknutou.

Doma se tomu zasměješ. Zuza ti připomíná, že tenhle den končí už za 49 minut a zítra to bude lepší. To teda. Zítra spolu půjdete na devadesátkovou pártošku, dost jste to promyslely, vyjdete si v matchy kostýmu.

Vlastně nekostýmu, nehodláte do toho investovat ani korunu.

neděle

04/02/17

Jsi tu jedenáctý den.

I přes neustávající mlhu poslední dny nabraly pozitivní nádech. S únorem přijela Dominika, jsi fakt ráda, že je tady, přece jen jste si toho za ty roky spolubydlení prožily spoustu. Jdete na nákup a u regálů s vínem si uvědomíš, jak ti chybělo její pragmatické ktore vino s kupime, to nebo hento? Počkaj, toto je vo väčšej zľave.* Uvaříte si k večeři těstoviny se zeleninou a guacamole a pak celý večer propovídáte nad vínem a čipsy. Druhý den vás obě bolí břicho. Z čipsů jste zas na chvíli vyléčené.

Tvoje strava si už zasluhuje vlastní hashtag #bønnerogkulhydrater. Z nákupu čtyř plechovek fazolí bonduelle v akci za dvacet dánských peněz se až podezřele raduješ a to kilo kuskusu rychle ubývá. Tvoje tělo je ale nespokojené, svědí, loupe se, všude samá neplecha. Přechod z téměř veganské a bezlepkové stravy na vegetariánskou a velmi s-lepkovou neprobíhá hladce. Budeš muset kuskus a těstoviny nahradit něčím bez lepku, jinak se zblázníš. Trochu lituješ, že sis nepřivezla pásek, protože ti začínají plandat kalhoty.

Tvůj únor rozhodně není suchý. S holkama si v pátek večer vyjdete po fredagsbarech. Nakonec stihnete navštívit jen tři, lingvistický, skandinavistický a historický, ani jedna vlastně nemáte moc náladu na fest. Seš spokojená, v historickém baru míchali white russian, tvůj nejnostalgičtější koktejl. Reálie: Většina fakultních oddělení má svůj vlastní páteční studentský bar. V prostorách univerzity. Studenti studentům. Student friendly ceny, hudba, fotbálek, vožralí študáci. Často se ukážou i vyučující. Kdežto každý vánoční večírek na pražské fakultě musel nemilosrdně skončit úderem deváté a člověk si připadal jako rebel, když se trochu cinknul svařákem na účet ústavu. Doma jsi po půlnoci a před spaním ještě stihneš jednu epizodu Twin Peaks.

Sobotní odpoledne se s Dominikou vydáváte na příjemný cyklovýlet do prodejny se švédským nábytkem na severu města. Pět kilometrů do táhlého kopce, viditelnost asi na deset metrů, přehazovačka tě neposlouchá. Odměňujete se v místní restauraci - ona daim koláčem a ty jablečným pohárkem s krokantem s šlehačkou. Potřebuješ si koupit krabice, abys měla kam ukládat svůj nepořádek. Plán skvělý, ale jen do toho okamžiku, než ti u regálu s krabicemi dojde, že převézt dvě pitomé pingly domů na kole bude asi nemožné. Prý to zvládnete. Na parkovišti hrajete pět minut tetris s kolem a zavazadlem nestandarsních rozměrů, načež jej v zoufalství zaklíníš mezi košík a sedadlo. Je to pohled pro bohy, takže je ho třeba důkladně zvěčnit. I přesto, že ses vrátila promočená, zmrzlá a
utahaná, pokaždé, co na tu krkolomnou jízdu pomyslíš, cukají ti koutky. Už dlouho ses tak ze srdce nezasmála.

Večer strávíš nad čajem a knížkou.

*omluva všem, kdo doopravdy umí slovensky