a konečně se cítíš zdravě. Celý týden se o tebe pokoušela nemoc. Ne natolik, abys zůstala v posteli, ale stačilo to k tomu, abys byla tři dny mimo, ochraptělá a ukýchaná. Nedáš si říct a pořád se někde potuluješ. A taky, jak je známo, neumíš říkat ne.
V pondělí ses konečně poprvé dostala na lekce dánštiny. Venku je vichr a přesun opět znamená opřít se do pedálů a šlapat tři kilometry do kopce. V dešti. Proti větru. Usadíš se v učebně a záhy zjišťuješ, že se někde stala chyba, mohla bys tu spíš než jazyk pilovat svou trpělivost. Jaký byl domácí úkol? Těžký. Ne, těžký nebyl. Ale nebyl jednoduchý. Jo, byl. Ne, byl těžký. Čtete v učebnici o druzích textu, tak třeba vtip - jak poznáme, že je to vtip? Je vtipný. Ano, výborně. Další dny obepíšeš polovinu školy, aby sis vymínila přestup do vyššího modulu. Ale když tě přiřadili do této skupiny, měli k tomu důvod. Zastrašují tě byrokratickými principy, ale nakonec ti přestup umožní. A o zákonných překážkách se najednou nemluví. Zajímavé.
S holkama si večer zajdete na studentský pub quiz, který sice nevyhrajete, ale jste jediný tým nerodilých mluvčích, tak vás umístění v první desítce fakt hřeje u srdíčka. A bez pomoci moderních technologií! Když se Češka, Slovenka, Polka a Němka u stolu dohadujou dánsky, až ke kterému orgánu v ženském těle může spermie doplout spermie při vaginálním styku, je to docela bizár.
Se spolužáky z literárního kurzu máte koupené lístky na moderní ztvárnění Médei. Několik hodin předem obdržíš upozornění z divadla, že představení probíhá v nadprůměrně horkém a vlhkém ovzduší. Celá scéna je pod vodou, pod vodou, to šplouchání k porozumění dialogům moc nepomáhá, ale stejně si to náramně užiješ, protože sakra, oni na tom pódiu postavili malý bazén. Světla se odrážejí od hladiny a tvoří obrazce na zdech, pod vlivem jejich tepla se voda začíná odpařovat. Po divadle se jdete podívat na potterovský večírek ve studentském domě, zrovna se ti nechce, ale Zuza ve středu odjíždí domů, tak slibuješ, že ji doprovodíš. Cestou si povídáte o svých strastech a zas a znovu si uvědomuješ, jak máš tu holku ráda. Ještě nechoď, naposledy si zatančíme.
V pátek máš domluvený výlet do Koldingu, spolujízda s upovídaným řidičem uběhne rychle, vypráví gymnaziální historky z pánské jízdy na Mallorce, panebože, my jsme byli hovada. Albi tě protáhne městem, je sice sedmé největší, ale mají tam hrad, kterému říkají dům a rybník a přístav s kachnama, tak tomu moc nevěříš. Koupíš si pohledy a dostaneš pivo, co pro změnu nechutná jako shnilý banán, seš spoko. Cesta zpátky se ti protáhne, krokoměr hlásí dvanáctku. Ať už nikdo netvrdí, že je Dánsko placaté.
V sobotu tě islandsko-španělská známá přizve do muzea na promítání dokumentu o Davidu Hocneym. Završíte to kavárně a tři hodiny si povídáte nad kávou a malinovým řezem.
Jo, a prej to jsou játra.
V pondělí ses konečně poprvé dostala na lekce dánštiny. Venku je vichr a přesun opět znamená opřít se do pedálů a šlapat tři kilometry do kopce. V dešti. Proti větru. Usadíš se v učebně a záhy zjišťuješ, že se někde stala chyba, mohla bys tu spíš než jazyk pilovat svou trpělivost. Jaký byl domácí úkol? Těžký. Ne, těžký nebyl. Ale nebyl jednoduchý. Jo, byl. Ne, byl těžký. Čtete v učebnici o druzích textu, tak třeba vtip - jak poznáme, že je to vtip? Je vtipný. Ano, výborně. Další dny obepíšeš polovinu školy, aby sis vymínila přestup do vyššího modulu. Ale když tě přiřadili do této skupiny, měli k tomu důvod. Zastrašují tě byrokratickými principy, ale nakonec ti přestup umožní. A o zákonných překážkách se najednou nemluví. Zajímavé.
S holkama si večer zajdete na studentský pub quiz, který sice nevyhrajete, ale jste jediný tým nerodilých mluvčích, tak vás umístění v první desítce fakt hřeje u srdíčka. A bez pomoci moderních technologií! Když se Češka, Slovenka, Polka a Němka u stolu dohadujou dánsky, až ke kterému orgánu v ženském těle může spermie doplout spermie při vaginálním styku, je to docela bizár.
Se spolužáky z literárního kurzu máte koupené lístky na moderní ztvárnění Médei. Několik hodin předem obdržíš upozornění z divadla, že představení probíhá v nadprůměrně horkém a vlhkém ovzduší. Celá scéna je pod vodou, pod vodou, to šplouchání k porozumění dialogům moc nepomáhá, ale stejně si to náramně užiješ, protože sakra, oni na tom pódiu postavili malý bazén. Světla se odrážejí od hladiny a tvoří obrazce na zdech, pod vlivem jejich tepla se voda začíná odpařovat. Po divadle se jdete podívat na potterovský večírek ve studentském domě, zrovna se ti nechce, ale Zuza ve středu odjíždí domů, tak slibuješ, že ji doprovodíš. Cestou si povídáte o svých strastech a zas a znovu si uvědomuješ, jak máš tu holku ráda. Ještě nechoď, naposledy si zatančíme.
V pátek máš domluvený výlet do Koldingu, spolujízda s upovídaným řidičem uběhne rychle, vypráví gymnaziální historky z pánské jízdy na Mallorce, panebože, my jsme byli hovada. Albi tě protáhne městem, je sice sedmé největší, ale mají tam hrad, kterému říkají dům a rybník a přístav s kachnama, tak tomu moc nevěříš. Koupíš si pohledy a dostaneš pivo, co pro změnu nechutná jako shnilý banán, seš spoko. Cesta zpátky se ti protáhne, krokoměr hlásí dvanáctku. Ať už nikdo netvrdí, že je Dánsko placaté.
V sobotu tě islandsko-španělská známá přizve do muzea na promítání dokumentu o Davidu Hocneym. Završíte to kavárně a tři hodiny si povídáte nad kávou a malinovým řezem.
Jo, a prej to jsou játra.
Žádné komentáře:
Okomentovat