pondělí

26/03/17

Jsi tu šedesátý první den,

ale vlastně to nevíš tak jistě, matematika ti nikdy moc nešla. Dva měsíce utekly, netušíš jak, a přicházejí první evaluace a prezentace a přemýšlení nad tématy závěrečných prací.

Po divném týdnu přisel slunečný čtvrtek a celé město ožilo. S Dominikou myslíte na to samé, takže tě vyzvedne ze školy, zamíříte do nejbližšího obchodu a po menší poradě kupujete srandovní lambrusko za 27 dánských, které se ukáže být perfektní volbou. Za večer padnou dvě. U moře zatím příliš fouká, sednete si raději do parku. Dánského parku. Tedy ve skutečnosti na lavičku mezi stromy a hroby. Povídáte si celý večer, je vám zima, ale dobře.

V pátek konečně přichází SKAMfest, který jste tak dlouho připravovali. Na přesouvání nábytku ve velkém sále začínáš být profík, ale upřímně, čtyři holky na stěhování sta stolů a tisíce židlí je trochu málo, obzvlášť když se vaši klučičí parťáci valí ve vedlejší kavárně. Ale jste silné ženy a nikoho se nemíníte doprošovat. Z tisíce nahlášených sice přijde jen čtvrtina, ale dohadovat se u vstupu s podroušenými Dány není moc sranda. Obzvlášť pokud se pokoušejí předstírat, že pocházejí z Norska, aby měli vstup zadarmo. A dohadovat se s Nory, aby ti ukázali občanku, aby měli vstup zadarmo, když přece mluví norsky, je taky zážitek. Nakonec se shodnete, že jste odvedli dobrou práci, fest byl prima, nicméně nejžádanější seriálový song 5 fine frøkner od Gabrielle už nikdy, nikdy nechcete slyšet.

V sobotu jsi mrtvá. Celou noc jsi pila kolu, ale cítíš se jako po flámu. Fyzicky i mentálně.

Neděle se povedla. Odstartuješ ji snídaní s Martou, nejmilejší španělko-islanďankou, v nordickém bistru kaali. Konečně máš příležitost - a odvahu - ochutnat starý dobrý øllebrød, sladkou kaši z chleba a piva. Je to bizár. Ale podivně uspokojivý. Procházíte se po Frederiksberku, který je dost daleko od tvého hoodu, ale líbí se ti tam tolik, že si dáš předsevzetí prozkoumat jej ještě trochu blíž. Cestou domů se rozněžníš v rozkvetlém parku u radnice. Tolik kvetoucích krokusů jsi za celý život nespatřila. Pavlína se svým Dánem tě přizve na kafe a v parku. Sedíš, nahříváš kosti, pozoruješ puberťáky na skejtech a v puse se ti rozplývá čokoládovo-arašídové dobro.

Prosila by sis víc takových dní. Zítra tě ovšem čeká průběžný test z dánské morfologie.

pátek

16/03/17

Jsi tu padesátý první den

a neustále tě zklamává, že zdejší výuka se v mnohém neliší od té pražské, což je zjištění, které spíše hraje v neprospěch celého oboru. Řekli ti, aby ses připravila na skupinovou práci v každém kurzu, ta se ovšem záhy smrskla v skupinovou prezentaci jednou za semestr. Pokud se literární historie nedaří učit záživně ani tady, pak je možná nasnadě hledat chybu v oboru samotném. Zjištění, které nemohlo přijít dříve, než rok před magisterskými státnicemi. A nevíš, jestli máš ze svých nekonečných ztrát motivace vinit univerzitu nebo sebe. Nebo obojí. Ale když si uvědomíš za jakých podmínek výuka u vás doma probíhá, máš zas na chvíli jasno. Pokud celé oddělení sdílí jeden kabinet, ve kterém kvůli nedostatku prostoru probíhá i výuka, docela to zavání.

Necelých padesát dní dní ti trvalo, než jsi zahodila všechny svoje předsevzetí o pilném studiu a začala chodit na hodiny nepřipravená. Rozdíl nepociťuješ. A za týden čtyřsetstránkový román z počátku minulého století napsaný v dialektu stejně nepřečteš. Chodíš teď ale dvakrát týdně na ranní přípravku k Studieprøven a konečně máš pocit, že neztrácíš čas, a že sis našla cíl, který nebude snadné pokořit, ale přibližuješ se k němu konstantní rychlostí.

Kromě toho, že moc přemýšlíš o věcech, které nemůžeš změnit, se máš hezky. Onehda ses zase jednou rozhodla sjet na svém polopojízdném kole dolů do města pro pohledy a rostlinná mlíčka v akci. Sjet do města znamená mimo jiné dvoukilometrové šlapání zpět. Děkuji pěkně. V Dánsku totiž JSOU kopce, díky za optání, a taky vítr, co tě dokáže shodit z kola. Au. Dvacet minut jsi pak seděla na lavičce dvě ulice od domova a trucovala.

Dnes teplota poprvé přesáhla 10°C a tak ses poprvé odvážila vytáhnout paty z domu bez šály. Pravděpodobně to na tobě nezanechalo žádné následky.

A každý si občas zaslouží dát si k večeři zmrzlinu a koukat u toho na Girls.
Byla s pekanovými ořechy a javorovým sirupem.

čtvrtek

01/03/17

Jsi tu třicátý šestý den

a omylem ti uniklo, že únor končí už dvacet osmičkou. Trochu ses ztrapnila před ostatními a nejseš si tak úplně jistá, zda si náhodou nemyslí, že jsi úplně blbá. Nebo jen srandovně zmatená.

Ve škole máte další přednášku, která se zdá naprosto mimo téma, takže vzdáte veškerou snahu udržet pozornost a místo renesanční literatury se věnujete diskuzi o tetování, Tomu Odellovi a rizicích spojených s hormonální antikoncepci. Z nudy sníš celou svou svačinu už během prvních dvaceti minut výkladu o autorce proslulých memoárů a jelikož přímo z přednášky jdeš vypomáhat na Diary slam, jsi pak celý večer za trest o hladu. A coca cole.

Předčítání z pubertálních deníků přitáhlo pozornost, je vyprodáno. Tvoje první služba v kulturní skupině proběhla hladce, sice s prázdným žaludkem, ale zato ses naučila ovládat skener na vstupenky. Něco jako expresní pokladna v IKEA, jen ošizená o několik úkonů. Po nikom totiž n  A uběhnout slalom s řadou pěti židlí tlačených před sebou. Praktické dovednosti, které nejsou jen tak k zahození. Kdyby se někdo ptal, co ti ten studijní pobyt přinesl.

Už několik dní jsi posedlá myšlenkou koupit si nové boty. Potřebuješ nové boty. Jenže sis zakázala zbytečné výdaje. Po nocích slídíš po e-shopech. Rozesíláš odkazy na všechny strany a doufáš, že ti někdo poručí, aby sis je pro klid duše koupila, když v tom - nemáš už jedny docela podobné? A jo, dík. Zachránilas mi můj týdenní rozpočet.

Prozatím.